Jak jsem chtěl doletět se Šohajem z Rané do Nitry.

Když jsem se dozvěděl,že mezinárodnímu setkání starých kluzáků-IVGR,které se mělo konat na slovensku v Nitře,bude předcházet deset dnů napřed náš národní sraz kluzáků POTK na Rané,probudil se ve mně můj starý nápad dálkového etapového přeletu.

A když, tak tedy s historickým kluzákem.Protože vlastním Šohaje VT125,padla volba samozřejmě na něj. Šohaj vč.602,imatrikulovaný OK-1765,byl vyrobený  r.1951 v LETn.p.v

Chocni..Tento kluzák dolétal v Broumově po odlétaných 1290 hodinách a 2592 startech v r.1972. Nebyl ,jak bylo v té době pravidlem zničen,ale Broumovští nadšenci jej uklidili do stodoly. Po r.1989 pak byl umístěn v krovech Broumovského hangáru kde jsem jej v r.2000 uviděl a po menších zádrhelech získal.

Po roku práce byl zgenerálkován a po záletu panem Otou Vavřínem a následně inspektorem UCL p.Shrbeným dne 11,9,2002 znovu uveden do provozu. Provozuji jej již šestý rok.Jeho roční nálet není velký. Od GO má nalétáno 179h., převážně na akcích a srazech POTK a hodně i v zahraničí.O jeho cestování po evropě vypovídají samolepky na kýlovce směrovky. Kluzák prováděl vzlety převážně aerovlekem ale také ve vleku za autem,gumicukem a naposledy v polské Bezmiechovej pomocí gravitace,což je prosté spuštění z vrcholu kopce.

O nápadu jsem informoval v našem klubu starých kluzáků POTK.Na jeho internetových stránkách byl presentován jako“Emilova výzva“,s tím,jestli se nechce někdo další přidat.

To mě trochu zaskočilo,protože tím se z pouhé myšlenky stala přímo povinnost letět.Bylo jasné,že potřebuji pozemní doprovod s přepravníkem na Šohaje a nejlépe ještě v pohotovosti vlečnou. To se mi podařilo zajistit ve spolupráci s Dračí letkou z Trutnova. Do poslední chvíle však nebyl řidič do Dukáta,který měl táhnout přívěs.

. Ćas přeletu,daný začátkem setkání na Rané tj.15,7,2007, se neúprostně blížil. Na poslední chvíli se nabídl kamarád Láďa,kterému přijela na návštěvu tchyně a tak rád zmizel.Naložili jsme Šohaje a 14,7, vyjeli z Hronova na 250km vzdálenou Ranou.

Hned druhý den po příjezdu, tj.15,7, se udělalo počasí vhodné k odletu.Vítr SZ , 6-8m/sec.Po čekání na kumuly ,které se začaly tvořit po přehřátí na 28 st. Celsia asi v poledne,jsem odstartoval ve 13,30 na trať.

Bylo domluveno s doprovodem,že poletím z Rané přes Litoměřice,Hodkovice a dále Kozákov na LKDK a do Hronova,který měl být cílem první etapy. Na této trase kterou dobře znám,je větší množství letišť a nouzových ploch UL,které se dají použít k bezpečnému vynucenému přistání.Celkem asi 182km.

Vlekař z Rané,náš sekretář POTK,Pepa Mezera mě vytáhl do 600m nad Ranou.Po vypnutí mi zůstalo 2m stoupání.Vítr výškou zesílil a se Šohajem to pěkně cvičilo.Turbulentní stoupání skončilo ve 1400m.Vzdálenost mezi kumuly pro Šohaje veliká a životnost stoupákú krátká.

Rychle se vzdaluji v silném větru,vyklesávám výšku a začínám tušit, že to tak snadné nebude.To už jsem u Lovosic a tak obracím aby to dalo alespoň na UL plochu v Charvátcích.Tam to mám na doraz.Když ve 200m brnklo vario na 2m nahoru,tak se zoufale v té turbulenci snažím vydržet.To se postupně daří a po dotočení1250m znovu na daný kurs.

Mraky se ale přede mnou sypou,vyklesávám, ale dává mi to na UL letiště v Lovosicích..Na jeho úrovni mám 300m výšky.Zkouším na jeho severní straně nasluněnou stráň.Opět se chytám a dotáčím. Teď mi to dává až na UL letiště do Remže.Situace se opakuje a já bojuji v rozbitých stoupáních na jeho dokluzu Výška se pohybuje 300-500m nad terénem Konečně po půl hodině trápení ustřeďuji a končím v1400m,které mi dovolí dotáhnout Šohaje na bývalé vojenské letiště Hradčany.Tam visí veliký černý mrak s dobrou základnou.Dolétávám a v 700m se ustřeďuji a dotáčím ten den největší výšku 1850m a celkem spokojeně pokračuji směrem na Ještěd .Teď mám konečně čas na výměnu baterií vGPS,což se mi předtím v té turbulenci nedařilo.Dolétávám Ještěd a pouštím to po svahu na Hodkovice.Rychle ztrácím výšku,klesání chvílemi 4m za sec.Najednou mám 800m , což mi ještě připadá celkem v pohodě.Kolem Hodkovic krouží spousta větroňů a tak se snažím pod nejbližším chytnout.Než jsem se k němu dostal,tak byl níž než já a tak honem zpátky na svah.Nezaregistroval jsem ale změnu směru větru,který se utišil a stočil na JV.Nedaří se mi navázat ze svahu do termiky a tak po půlhodině lízání svahu volám Hodkovice info a dostávám svolení na dlouhé finále.Když už jsem byl na začátku dráhy,ohlášený jako delší k hangaru,vidím s levé strany holandského Astira jak letí přímo na mě.Znovu volám info a dispečer navádí Holanďana na levou.Vše dobře končí,podrovnám,přistanu a s pomocí místních tlačíme Šohaje z dráhy k hangaru.Potom si domlouvám přenocování a volám telefonem Láďu,který zatím dojel s tranďákem k České Lípě a tak se asi za hodinu ukazuje na letišti. Rozbalíme bydlení,dáváme místní jedenáctku a večeři.Potom sedíme dlouho do noci s místními plachtaři a vedeme obvyklé řeči..Musím podotknout ,že nás přijali velice mile a pohostinně.

Ráno se probouzím s kuropěním už v 5 hodin.Počasí nám na dnešek rosničkáři nenamíchali moc příznivě Vítr z JV do 3m/sec a čistou oblohu.Jdeme proto na houby, K  obědu byla smaženice a teprve po půl druhé startuji za místní vlečnou.Vlekař nedbaje dohodnutého postupu se mnu prolétává pěkně rovně stoupáky a pořád dál od letiště.Ze zoufalství se vy.pínám v ničem a kloužu proti větru ke Kozákovu,kde se chytám nad plochou vybranou na přistání pod jeho úrovní.Nastává boj s protivětrem a o každý metr výšky,která se pohybuje mezi300 až600m.Dostávám se na dokluz na UL letiště v Lomnici.Tam se zvedám nad nějakým toboganem a plazím se dále nad Paku.Stará PakaUL letiště v dohledu a po chvíli i v dokluzu.Zkouším nafoukávané svahy, ale není mi přáno a nebo to neumím,prostě po půl hodině skřivánčího létání marný boj.Malý okruh a přistávám po větru, ale do kopce na UL.Po 1,5hodině letu asi 30 km.Do večera ještě daleko a tak volám doprovod, který je někde u Jičína a pak Vojtu z Dračí Letky,pilota vlečné UL.Domluvíme se na vleku,když přiletí alespoň do 16hod.To se podaří a tak po 4 hod.startujeme s kopce proti slabému větru.táhne mě směrem k Horkám.Tam ho nakomanduji vysílačkou do stoupáku.Ustřeďujeme,.naN600m., vypínám a dotáčím na 1250.Na svahu u Hajnice se tvoří chmurky.Namířím tam s vědomím, že když se nechytnu napoprvé ,tak to s bídou dotáhnu do Trutnova na UL.

Bůh Termoska se mi konečně odměnil za předešlé trápení výškou 1650m TO mě sice nestačí do Hronova na mateřské letiště ,ale dokloužu na svah Jestřebích hor za Trutnovem , který je nasluněn a nafoukávaný.Nacházím místo nejmenšího opadání a na rychlosti65-70km/hod ,která je Šohaji vlastní,pokračuji pomalu domů do Hronova..Přistávám v 17,20.Současně dorazí doprovod.Uklízíme Šohaje do hangáru a já mu ,jako ostatně pokaždé, s  pohlazením poděkuji, že jsme šťastně dorazili domů

. Tak slavně-neslavně skončil můj první plánovaný etapový přelet.Pro jeho pokračování potřebuji,aby mě doktoři vyřízli z těla něco,co tam narostlo a kdyby se to zanedbalo,tak bych třeba létání už neužil. Nebylo to jednoduché,jak již ostatně přelety se starými kluzáky jsou.Bílá šlechta asi ohrňuje svoje bílé nosy,ale nakonec si to každý může zkusit.

Dopsáno 19,7,2007 v nemocnici v Mostě.Zítra mě mají operovat.Věřím že i příští léta dáme se Šohajem o sobě vědět!

LETU ZDAR Emil