Milý vole Antoníne – kamaráde!

Nemám co na práci tak ti pošlu něco fotek a popíšu stručně svoji anabázi letu do vlny.Co se odehrávalo předtím to víš, byl si toho svědkem. Při startu jsem si tradičně odložil křídlo na zem, ale jen na chvilku.Asi v sedmi metrech jsem ztratil vládu nad Cirrusem,ale jen na chvilku.Pro zpestření a hlavně pro zdokonalení pilotáže jsem většinu aerovleku trávil ve vrtulovém proudu,někdy pod i nad.Chvílemi to kormidla nebrala i když byly na doraz.Všichni na zemi mě ujistily ,že to tahá do druhého rotoru???(co to je??) ,asi cca 8 minut vleku.A hlavně ,že až tam budem zamává – vlekař. Zhruba po 30 minutách vleku průměrného stoupání 1.5 metrů jsem začal bejt trochu nesvůj.Vlekař se snažil komunikovat se mnou v polštině. Polsky nerozumí a šlo blbě rádio.Teprve na zemi mě došlo co znamená FALA NĚT.Po dosažení výšky 1700 metrů začal vlekař nacvičovat sestup. Zhruba ve 13oo metrech a 5 – ti metrovým klesání sem se vypnul ze strachu ,že mu dojde palivo. Vzhledem k tomu , že jsem půl aerovleku ladil lógr protože se mi tam objevil nápis v angličtině , který patrně v češtině znamenal něco jako“ je to všechno v prdeli“ ,jsem netušil kde vůbec jsem.Jediná cesta jak najít letiště bylo letět zpátky. skupinu s Vilgou.Tý sem bohužel nestačil ani na plný brzdící klapky.Výpočtem a podle slunce sem začal hledat letiště na vlastní pěst.Zcela náhodou jsem objevil stoupání. Zcela určitě to nebylo v prostoru ani prvního ani druhýho rotoru. Ale bylo tam.Různým poštolkováním sem se nakonec ocitl v 3500 m.Abych z toho trochu něco měl a byl důležitej tak sem si asi v 2000 m. pustil kyslík.Na zemi jsem zjistil , že jsem stejně neměl zastrčenou hadičku.Několikrát během letu jsem litoval ,že jsem si o létání ve vlně nepřečetl nějakou brožuru.Ale bylo to pěkný. Až budeš mít zase nápad jet do JG lítat vlnu určitě mě zavolej . Pojedu.(mám nový boty)

Vlně zdar Harry